• LinkedIn
  • Subcribe to Our RSS Feed

Přejezd Hrubého Jeseníku, nejdrsnější zimní hřebenovka v Česku

Bře 14, 2013   //   by Draho   //   "Blog", Ze sportu  //  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Přejezd Hrubého Jeseníku, nejdrsnější zimní hřebenovka v Česku

SvýcárnaHřebenovkou Hrubého Jeseníku v zimě nepohrdne asi žádný vyznavač bílé stopy. Téměř 40 km dlouhé putování z jednoho konce hor na druhý patří k vrcholným sportovním i krajinářským zážitkům. K úspěšnému zvládnutí je zapotřebí především příznivé počasí.
Přejezd hřebenovky Hrubého Jeseníku patří k vrcholným zážitkům lyžařské turistiky. Panují zde tradičně výborné sněhové podmínky, avšak také častá nepřízeň počasí.Na rozdíl od klimaticky obdobných Krkonoš se na dlouhých bezlesých úsecích jesenických plání není kam schovat před přívaly sněhu a mrazivým vichrem. Proto lze hřebenovku Hrubého Jeseníku označit jako nejnáročnější a nejdrsnější u nás. Pokud tento pocit po zimním výletě do Jeseníků mít nebudete, pak vám štěstí určitě přálo.

Lyžařskou magistrálou z Červenohorského Sedla na Švýcárnu

Pro první seznámení s charakterem jesenické hřebenovky je nejlepší začít na Červenohorském sedle. Až do výšky 1 013 m vás vyveze autobus ze Šumperka nebo Jeseníku, takže celkem lacino přijdete k hezkým výškovým metrům. Teplo autobusu obvykle hned po výstupu vystřídá citelná zima a studený vítr. Pokud musíte kompletovat výstroj a mazat lyže, nebývá to zrovna příjemné. Řešení tu však je: buď se zahřejete dlouhým stoupáním v lyžařské stopě, anebo zavítáte do nedaleké chaty na čaj s rumem.

Z Červenohorského sedla vyráží většina běžkařů frekventovanou zimní cestou k turistické chatě Švýcárna (8 km) a pak dál směrem k Pradědu (11 km). Stopa, udržovaná pravidelně rolbou, se kroutí jako had po jižně a západně orientovaných svazích Klínovce a Výrovky a pozvolna nabírá výšku. Jediným náročným úsekem je strmý výstup na Velký Jezerník (1 208 m), kterému předchází silně větrný úsek s často zafoukanou stopou. Kratší, avšak na běžkách obtížnější letní červená trasa, sledující rozvodní hřeben, se poslední dobou v zimě již téměř nevyužívá.

Na stylové chatě Švýcárna, udržované ve starobylém duchu, se koná povinná přestávka před dalším úsekem, kterým je zdolání Pradědu. V chatě bývá téměř vždy plno, ale útulno a veselo.

Kudy dál z Pradědu

Cesta ze Švýcárny na Praděd vede 3 km neustále mírně do kopce, což je postupem času poněkud fádní. Nicméně za příznivého počasí se kolem dokola otevírají nádherné scenérie a sněhové podmínky tu bývají tradičně nejlepší. Na závěrečném kilometru po silnici na vrchol vás často čeká tvrdý sníh udusaný od větru a jízda po něm nebývá zrovna bůhvíjaká pohoda. Pokud je mlha a nevlídně, pak se Praděd obvykle obloukem míjí.

Na Pradědu, respektive na rozcestí pod Pradědem, se musíte rozhodnout, co dál. Varianty jsou v podstatě jasné: buď se vrátit na Švýcárnu, nebo pokračovat na chatu Ovčárna. V případě návratu, který je vhodný za méně příznivého počasí, se nabízí ze Švýcárny sjezd do Koutů nad Desnou. Pokud je rychlý sníh, pak máte postaráno o nezapomenutelný zážitek. Z vrcholu Pradědu jedete v podstatě stále mírně dolů a celkově překonáte naprosto pohodlně a rychle úctyhodných 900 m převýšení.

Pokud se rozhodnete pokračovat na Ovčárnu, pak byste se měli pokusit dojet až na sedlo Skřítek nebo do lyžařského střediska Karlov. Ukončit totiž túru na Ovčárně a sjíždět autobusem dolů do Karlovy Studánky by bylo neefektivním mrháním pracně nabytých výškových metrů.

Nejdrsnější hřebenovkou na Skřítek

Hřebenovka mezi Ovčárnou a Skřítkem ovšem není žádná procházka růžovým sadem. Čeká tu na vás 8 km holých, větrem bičovaných plání s lavinovými terény na okrajích. Stopa podél tyčového značení se v tomto úseku neudržuje, takže bývá všelijaká – hrbatá, zledovatělá nebo zavátá. Předčasný sjezd je možný až po 6 km, kde stojí nouzová kamenná útulna Jelení studánka, trvale obydlená pouze věčně hladovými myšmi.

Za příznivého počasí je to však nezapomenutelná túra, neboť po úvodním výstupu na Vysokou holi (1 464 m) se jede téměř pořád dolů. Za dobré viditelnosti odtud navíc spatříte celou Moravu od Beskyd po Králický Sněžník. Závěrečný sjezd z hřebene kolem Ztracených kamenů je náročný a strmý. Cesta je však široká, takže se dá účinně plužit. Ze sedla Skřítek, kde stojí motorest, pak jezdí autobusy do Šumperka nebo Ostravy.

Méně náročnou variantou je sjezd do Karlova, a to buď z Jelení studánky, nebo přímo z rozcestí nad chatou Ovčárna po letní žluté, která je totožná se zimním tyčovým značením. Úvodní příkrý sjezd z hřebene vystřídá brzy mírně klesající lesní cesta.

 

Comments are closed.